Ranč FOUCHE

V neděli dne 18.7.2010
jsme byli nuceni navždy uspát naši Citu (středoasijského pasteveckého ovčáka). Dožila se krásných 14ti let! Což je pro tak velkého psa opravdu krásné.

Ještě začátkem června jsem s Citulkou byla ve stáji. Byla čupr, pěkně šlapkala, sice pomalej, ale to už u ní bylo zvykem poslední dobou. Dokonce jsem měla sebou foťák a fotila ji.. no, bohužel to bylo naposled, co jsem ji vyfotila :-(

Na Citulku přibližně 3 týdny před jejím koncem přišly bolesti zadních noch - respektive kyčlí. Jeden den jsme byli u doktora, který jí předepsal tabletky od bolesti a proti otokům a vitamíny na klouby. Odjížděli jsme spokojení, protože nás pan doktor pochválil, že je Cita v dobrém stavu na své roky - krom teda těch kyčlí. Měla na nich zřejmě displazii číslo 4. Vždycky jsem říkala, že má nohy jak fotbalista:-).. Dokonce jsme jeli od doktora rovnou do stáje za Fušátkem, kde Citulka pochodila, vyčurala se a pak odpočívala po dobu co jsem řešila Fušu.

Druhý den jsem přijela z práce a Cita nemohla vstát a brečela bolestma :-( Nadopovala jsem ji práškama od bolesti a asi za 3hodiny zabraly a ona vstala a šla. Pan doktor ji ještě pichl injekci od bolesti a antibiotika, kdyby v kyčlých měla náhodou zánět. Den poté opět plakala, dokonce celý den:-( Další den zas dobré, to byl pátek 16.7.2010. V sobotu už to bylo o něco horší a v neděli už začla padat, zadní nohy ju přestaly úplně poslouchat. Bolesti začly asi pořádné, protože začla zase plakat a plakala i u čůrání. Tohle byl den D, kdy jsem se rozhodla ji od bolestí odprostit na vždy.

Bylo to těžké rozhodování, ale ve mě bylo silnější to, že jí musím nějak pomoct. Pomoc v jejím věku byla opravdu jen jediná:-( Nechat ji uspat navždy.

Citunka byla uspána v neděli 18.7.2010 (na naše první výročí svatby) a pohřbena u stáje, kde se mnou bude každý den.

Cita byla úžasný pes, který během svého života neměl žádné zdravotní problémy. Viděla veterináře vždy jen 1x do roka, když se očkovala. Nikdy nebyla ukňouraná, ufňukaná, že by ji něco bolelo. Proto mi rvalo srdce, když brečela kvůli bolestem. Muselo ji to hodně bolet, když už ONA plakala.

Citunko - vždycky jsem Tě měla ráda a navždy zůstaneš v mém srdíčku! Teď je Ti určitě dobře, proháníš se po loukách s ostatníma psíkama a nic Tě nebolí.