Bývalí členové naší stáje
Tato rubrika je věnována právě jim.
*
Cita
Citunka byla ten nejúžasnější pes, kterého jsem kdy měla. Ikdyž byla hodně ostrá a zlá, když jsem si ji v jejich 2,5letech kupovala, i přes to všechno se mi s ní podařilo ji trochu vycvičit a udělat z ní skvělého hafana. Prošly jsme si spolu dlouho cestu životem. Ona byla ta, která se mnou prožívala i krušné chvíle, stěhovala se vždy se mnou jak do dobrých, tak i do špatných podmínek pro ni. Bydlela se mnou v bytě, hlídala i na naší firmě a nejkrásnější chvíle pro ni byly zřejmě ty, když jsme se usídlily v Malenovicích, kde měla konečně svůj kotec, svou boudu a svou zahradu.
S Cituškou jsem si zažila spoustu krásných chvil. Za mlada se mnou chodívala na vyjížďky s koňma. Dokázala mi běžet po boku, když jsem cválala na koni.. Občas se jí teda podařilo i někoho kousnout :-) , ale to prostě k ní patřilo. Byla to ona - úžasná fenka, která vždy měla svoji hrdost a byla sama sebou.
Fotky na její vzpomínku jsem dala všechny dohromady - zde.
Citunko - nikdy na Tebe nezapomenu !!! Miluju Tě a vždycky budu!!! Si nenahraditelná!!!
Falco Scooter
Falda byl a stále je skvělý kůň. Hodně jsem ho naučila a taky on naučil hodně mě. Nebýt jeho, nikdy bych si nezkusila nahlídnout do světa westernu a westernových závodů.
Byl to sice s ním sem tam obrovský boj, ale nikdy nebudu litovat toho, že jsem tak skvělého koně měla.
Faldo - nikdy na Tebe nezapomenu!!!
Lucka chodila za Fušou, čistila ho, brávala ho na procházky na vodítku, jednou nám pomohla se senem a jen párkrát se na Fušovi svezla. Díky mému nedostatku času jsem se jí nemohla věnovat tak jak by bylo třeba. No a Lucku to ve stáji přestalo bavit, tak tam přestala chodívat. Rozešly jsme se každá svou cestou 23.10.2010.
Lucka je hodná holka, jsem ráda , že jsem ji poznala, ale bohužel nemá to správné srdíčko pro koně.
Evča je osůbka, která vplula do mého života a mé stáje, když jí bylo cca 14-15let. Chodila kolem stáje na procházky s Xenou - svojí fenkou vlčáka. Ani nevím jak, ale myslím, že díky Veronice Šišovské se dostala nakonec do mé stáje. Evka nikdy neměla nic společného s koňma, takže u mě začínala. Velice rychle pochopila co a jak a společně s Verčou nám pomohly i s dodělávkama na stáji.
A jak tak plynul čas, Evka zůstala ve stáji sama. Verča odešla a tak jsem měla spoustu času začít Evu učit hlavně v sedle. Myslím, že se mi docela brzy podařilo ji naučit všemu potřebnému. Jezdila se mnou na vyjížďky na Faldovi. Faldu si neskutečně zamilovala, tak jsem si jezdily každá na svém miláčkovi. Časem už měla naprosto volnou ruku a chodila si s Faldou ven i sama. Někdy neopovrhla i procházkou s Faldou nebo s Fušou na vodítku.
Jenomže jak čas plynul, usoudila jsem, že by bylo lepší, aby do stáje chodil ještě někdo další. A tehdá přišla Kikuš Čadrová. Holky se spolu spřátelily a ve stáji jsme všicni společně začly prožívat krásné a moc příjemné chvíle. O srandu a blbinky nebyla nouze. Pak ale přišel časem den, kdy se holky nepohodly a žačlo být ve stáji dusno. Evka naši stáj nakonec opustila, ale po pár měsících se zas vrátila. Ale už to nebyla ta stará Eva, už to byl člověk, který najednou neměl na prvním místě koně jako tehdá.
Takže jsme spolu ve stáji i po pár neshodách, vydržely zas asi půl rok.
Dnes - 28.7.2010 je to asi tři - čtyři roky od té doby, co jsem Evku poznala, co začla chodit do stáje. Dnes už ale do stáje nechodí. Upřednostnila spoustu jiných věcí před náma a už jí nezbýval čas na nás a na naši stáj. Takže jsme to vzdaly a rozešly se - tentokrát v dobrém.
Když to shrnu - Evka byla úžasný člověk, kterého jsem si moc oblíbila. Byla pracovitá, spolehlivá, hodná, se srdcem pro koně. Brala jsem ji časem jako kamarádku. Vkládala jsem do ní obrovské naděje, viděla jsem v ní trochu i sebe za mlada :-), vždy jsem se snažila jí pomoci a vyhovět - udělat pro ni maximum. Bohužel, dnes je vše úplně jiné. Evka dospěla, je jí 18let a změnila zájmy a pohled na svět. Do koňského světa už patřit nechce.
Takže Evy - věř, že když si byla ve stáji, bylo to moc fajn a zažila jsem s Tebou spoustu radostí, ale i starostí. Snažila jsem se pro Tebe udělat vše, ale bohužel - osud nám dál už nepřál. Měj se krásně a snad v životě najdeš svou správnou cestu, která Tě bude naplňovat.
Díky za vše !!! Nezapomenu, to si piš :-) A stav se někdy - ráda Tě uvidím !!!
Kikuš Čadrová
Kikuš, to je osoba, která se obrovsky vryla do mého života. Dovedla ji kdysi do mé stáje Kája (moje sestra) a spali několik dní ve stanu u mých koní. Od té doby Kikuš navštěvovala mou stáj. Zažily jsme spolu mnoho radostí i strastí. Jednu dobu měla i Faldu v nájmu a v ty doby jsme byly jako sestry. Byly to krásné časy, na které nikdy nezapomenu - ty společné vyjížďky, ta společná dřina ve stáji, ta má svatba, při které mi pomohla s koňma a byla jedna z osob, které mi pomohli splnit si sen - jet k oltáři na koni.. Je to prostě osoba, na kterou se nezapomíná. Některé věci, činy i slova bych vrátila zpět, ale bohužel to nejde. Co bylo, bylo. Teď už je vše bohužel pryč.
Kikuš odešla ze stáje v říjnu roku 2009. Odešla, protože jsem ji o to požádala po větších neshodách, které nechci rozebírat a nejradši bych na ně zapomněla. Zároveň se Kikuš musím i omluvit. V určitých momentech jsem o ní měla mínění, které nás od sebe odehnalo. Teď až už je po všem, si začínám uvědomovat, že Kikuš byla (a je) člověk s obrovským srdcem pro koně i lidi.
I Tobě Kikuš musím poděkovat za krásné zpestření chvil ve stáji, za Tvou pomoc, ochutu a přátelství..prostě za to, že si přišla do mého života!
Vždy Tě ráda uvidím a ... nezapomenu !!!
Míša Hradilová
Míša už ani nevím, jak se k naší stáji dostala. Ale mám dojem, že jsem kdysi dávno měla daný inzerát na nějakého pomocníka a přihlásela se mi ona.
Velice hodná a pracovitá holka. Zkušenosti s koňma měla, jezdila kdysi na QH na jednom ranči poblíž Zlína.Byla jsem s ní velice spokojená, ale bohužel její zdravotní stav a spousta učení ve škole nám nepřály a tak jsme se rozloučili někdy začátkem roku 2007. Do dnešního dne se rády potkáme a občas si i napíšeme nějaký ten email nebo přes icq.
Elly
Bohužel jsme si její přítomnosti moc neužili :-( Asi po dvou měsících jsme o ni přišli. Zřejmě měla nějakou vrozenou nevyléčitelnou nemoc, na základě které jsme po jejím dlouhém trápení a boji se zákeřnýma epileptickýma záchvatama, ji nechali uspat na vždy.
Ellynka zůstane navždy v našich srdcích!!!
Veronika Šišovská
Verču k nám ke stáji kdysi dávno přivedla její maminka a zeptala se nás, jestli by Verča nemohla chodit k nám do stáje nám pomáhat. Stáj jsme ještě neměli pořádně dostavěnou, ale Fušu už jsme tam měli. Tak jsme Verči dali možnost se s naším Fušou i náma spřátelit.
Ve stáji se Verča snažila pomáhat s čím se dalo. Jak se stavěním stáje , tak s Fušou a prací kolem něj. Za odměnu jsem ji učila jezdit na Fušovi. Sice toho ježdění tehdá moc nebylo, protože byl Fuša teprve chvilku vyřazený z dostihu a ještě byl dost poblázněný a taky bylo mooc práce se stavěním stáje..
No a to bylo zřejmě to, co Verči časem začalo vadit - že se moc nejezdilo. Takže jsme se nakonec v létě roku 2007 rozloučili a šli každá svou cestou.
Naše cesty se pak střetly ještě jednou. Verča si chtěla po pár letech pořídit svého vlastního poníka, jen ho neměla kde mít. Tak jsem jí umožnila si ho dát na pozemek, který jsem měla pronajatý pro své koně já. Jen jsem neměla čas ho zkulturnit a udělat na něm ohradu. Verča si pozemek zkulturnila, poníka si na něj přivezla, ale po pár měsících zjistila, že se sama o poníka - kobylku Mendy nezvládá starat, tak si ji odvezla do Vizovic za Kajos a Daisy a časem Mendy nakonec prodala.
Dnes, ikdyž jsme sousedky, spolu vůbec nekomunikujeme.
Karolína Lacinová
Tak to je člověk, který se řadí do mé rodiny. Je to moje sestra :-) Do naší stáje začala chodit ode dne, kdy jsme jí na vánoce pořídili poničku Daisy. Pár měsíců k nám do stáje chodila za Daisy. Po více neshodách jsme se začátkem roku 2007 rozloučili s Daisy i Kájou.
Obě se teď mají velice dobře ve Vizovicích u Petry Kostruhové. Díky Petře se časem Kajos dostala k svému vlastnímu velkému koni Hestrikovi (A1/1). Více na jejich stránkách.
Daisy
Daisy je ponička mé sestry. Byla zakoupena pro Káju na vánoce v roce 2006. Daisy byla odstávče poníka, kterého jsme odlapili na pastvinách. Do té doby, než poznala nás, nikdy nepřišla do kontaktu s lidma. Takže jsem měla před sebou spostu práce s ní.
Daisy jsem naučila důvěřovat lidem, naučila jsem ji, že se musí chodit na vodítku, že se musí nechat občas i vyčistit, vybrat z kopýtek, .. Naučila jsem ji chodit na lonži..
I tato kobylka mi přirostla k srdci a moc mě naučila. Stala se členem naší stáje a taky tak trochu hříbátkem našeho Fuši :-)) Chodila se mnou a Fušou na vyjížďky. Volně běhávala po lesích a loukách za náma..
Prostě byla a je úžasná.
Daisy od nás odešla začátkem roku 2007 společně s Kájou. Přestěhovala se do Vizovic k Petře Kostruhové, kde se má skvěle a kde se učí dalším novým věcem. Ve Vizovicích sice někde v ohradě přišla o očko, ale jak jde vidět, vůbec jí to nevadí. Smířila se s tím velice dobře.
Daisy a Káji přejeme hodně krásných společných chvil!!!
Martina Zobáčová a Nira
Marťa s Nirou k nám do stáje přišly na podzim roku 2010. Ve stáji vše ožilo, koníci si sedli a já s Marťou taky - aspoň si myslím :-)
Léto 2011 jsme strávili s koníkama na Provodově na pastvinách a na podzim 2011 jsem si koupila novou kobylku Siwane Skip Dunit a Marťa se rozhodla s Nirou odejít do Přerova k Alči Dlouhé, která s ní měla v plánu začít trénovat na závody.
Marťa Niru poté do roka prodala :-(
